12/09/2017

První československý teambuilding Ayming jedině v Tatrách!

V loňském roce jsme otevřeli slovenskou pobočku Ayming v Bratislavě, s kterou v současnosti velmi úzce spolupracujeme, byť především po telefonu a emailem. A tak když jsme plánovali letošní team-buildingovou akci, napadlo nás ji uspořádat pro obě pobočky dohromady, přivítat nové slovenské ko-legy a lépe se vzájemně poznat.

O místu se dlouho nediskutovalo. Když československé setkání, tak v Tatrách! Po předchozích zkušenostech s cestováním autem v oddělených skupinkách jsme se rozhodli už samotnou cestu pojmout jako teambuilding a vyrazili za slovenskými kolegy po železnici. V lůžkovém nočním vlaku proběhlo vše tak, jak mělo a beze ztrát jsme dorazili, i přes velmi rychlý minutový přestup v Popradu, až do Tatranské Lomnice.

Den 1. Lomnický štít (2634 m. n. m)

První den jsme se po ubytování a skvělé snídani rozhodli v rámci aklimatizace absolvovat jednoduchý výjezd lanovkou na Lomnický štít (2634 m. n. m). Vzhledem k dokonalému počasí byl odměnou perfektní výhled na rozlohou nejmenší (a možná i proto tak krásné) velehory na světě. Trochu vítr, fotografování a zpátky dolů, do koliby. Slovenské speciality a muzika, živá, cikánská. Tak to má být. Abychom si zazpívali, musíme texty slovenských lidovek googlit na chytrých telefonech. Nikomu to ale nevadí, zpíváme, říkejme tomu tak. Jen ty východniarské texty nejsme schopni ani přečíst. Atmosféra je i tak jedinečná. Přesto všichni nakonec dodržujeme životosprávu. Další den nás totiž čeká náročnější výlet „po svých“. 

Den 2. Velká Svišťovka (2037 m. n. m.)

Plán druhého dne byl ambiciózní, vystoupat z Tatranské Lomnice přes Zelené pleso až na Velkou Svišťovku (2037 m. n. m.), která měla nabídnout jeden z nejhezčích výhledů na tatranské štíty, a poté se vrátit přes Skalnaté pleso do Tatranské Lomnice. Pro jistotu jsme se vyzbrojili dvěma horskými vůdci a jedním vlčákem.

A jak to dopadlo? Přes to, že některým z nás se laktátová křivka během túry řádně prohnula a trochu poztráceli iontovou rovnováhu, všichni jsme vrchol Velké Svišťovky zdolali a užili si stále v dokonalém počasí výhled na Jahňačí hřbet a další tatranské štíty. 

Hned po zahájení sestupu již ale někteří z nás plánují, kam večer za písničkou. Začíná být jasné, že regenerace pravděpodobně neproběhne zcela podle přání našich fyzioterapeutů. Neproběhla.

Letošní akci jsme zhodnotili jako tu nejpovedenější, vlak a hory se možná stanou stálou součástí našich teambuildingových akcí. Příště tedy možná slovenský tým za námi, do Krkonoš!